Jednoduché veterinární zákroky 1.část
JEDNODUCHÉ VETERINÁRNÍ ZÁKROKY
1) Příprava zvířat k zákroku
a) účel fixace zvířete
- zařízení slouží k fixaci při různých zákrocích (veterinární, manipulace se zvířaty, ošetřování paznehtů, vážení, nakládání zvířat, přeprava, třídění zvířat atd.)
b) fixace různých druhů HZ
Fixace skotu
- lze je rozdělit:
· Stálá (stacionární, převážně dřevěná)
· Mobilní (převážně kovová)
Fixace prasat
· fixace dospělých prasat - drátěná smyčka podle Jílka, pro těžce zvladatelná zvířata se používají dvě, provazová smyčka na fixaci prasnic a mladých kanečků, kleště podle Michálka na mladá zvířata, přiloží se za ušní boltce
· fixace selat – při štípání zubů, počítání struků, kastraci, vážení, zvednout a zafixovat, viz kastrace
Fixace ovcí a koz
- obojky, ovčácké hole, ohlávky, háky, lopatky aj.
2) Poranění a rány
a) dělení a druhy ran
- rána (náhlé a násilné narušení celistvosti měkkých tkání se současným poškozením kůže, sliznice, či povrchu vnitřních orgánů, účinkem mechanických, fyzikálních, nebo chemických faktorů)
- dělení podle mechanismu vzniku rány:
· bodné (vznikají průnikem tenkého a dlouhého tělesa do tkáně, jsou poměrně nebezpečné, hluboké, poškození struktur, v hloubce může být cizí těleso, to se rána neuzavře a nezahojí, př. na končetinách (poškození šlach)
· řezné (plošné, vznikají ostrým předmětem, pokud nejdou do hloubky, hojí se dobře, i když značně krvácí, př. rána sečná, která jde více do hloubky a poškozuje orgány a struktury nacházející se pod poraněním)
· tržné (mechanickým působením, komplikací je velké zhmoždění tkání, mohou se tvořit kapsy, naplní se krví, hnisem, nebo sérem, málo krvácí, proces hojení delší
· zhmožděná rána (tupým předmětem za současného působení tlaku, okraje jsou prosáklé, vyskytují se krváceniny ve tkáních, záleží na tom, jak veliká část tkáně je postižena a podléhá nekróze (kontaminace)
· kousné rány (velmi nebezpečné, spojuje se rána tržná a zhmožděná, bývá značně kontaminovaná, nedá se zašít a hojení bývá komplikované.
· střelné rány (vznikají po vniknutí projektilu do těla, kůže a srst okolo otvoru, kterým projektil pronikl je zčernalá a sežehnutá, otvor, kterým kulka do organismu vnikla, je menší než ten, kterým vyletěla ven, rány nebývají příliš kontaminované, ale velmi záleží na zasažených tkáních
· otrávená rána (štípnutí hmyzem nebo uštknutí hadem, většinou je doprovázena změnou celkového zdravotního stavu, zvláště v oblasti krku, nebo ústní dutiny mohou být velmi nebezpečné
b) faktory ovlivňující hojení ran
· celkové faktory – celkový zdravotní stav pacienta, ostatní choroby, komplikující faktory (infekce, anémie, hypoxie, špatná výživa, nedostatek minerálů a vitaminů)
· místní faktory – poměry v ráně, umístění na těle, krvení rány, infekce, hematomy a seromy, dehydratace, edém, pH
c) základy ošetření ran
- mělo by podporovat přirozený a fyziologický proces hojení
- nejprve zhodnocení rány, zda je možné ji uzavřít (rána čistá s min. mikrobiologickou kontaminací, nepříliš stará), veterinární lékař
- prvních několik hodin po poranění (6-8) označováno jako tzv. zlatá perioda hojení rány, kdy je možné ošetřit čisté rány bez velkého rizika infekce (baktérie potřebují několik hodin k pomnožení), zašít kontaminovanou čerstvou ránu se považuje za odbornou chybu
- při posouzení rány se zaměřit hlavně na lokalizaci, tvar, barvu, teplotu a otok tkáně, stupeň a druh kontaminace
- prvním krokem při ošetření je příprava jejího bezprostředního okolí (ostříhání, oholení, u hlubších je vhodné vložit dovnitř nejprve gázu), toaleta (laváž) rány spočívá v opláchnutí dezinfekčním roztokem, po důkladném očištění a omytí rány tzv. revize rány (vyčištění, vyjmutí předmětů, zjištění závažnosti, hloubky, zhmoždění okolní tkáně), poté se zvolí způsob ošetření
- u některých ran třeba provést tzv. débridement (u starších, nehojících se ran, ale i u čerstvých), jedná se o odstranění tkáně nekrotické, nebo takové, která má jen malou šanci se zhojit
- drenáž ran v případech, kdy ve tkáni vzniká mrtvý prostor, který není
možné ošetřit a je předpoklad, že by se zde mohl tvořit sekret nebo hnis
- principem je odvést tuto tekutinu z rány pryč, popřípadě mohou drény složit k tomu, aby se
do rány přiváděli dezinfekční látky, antibiotika apod.
- v určitých případech mohou odvádět sekrety i z přirozených tělních dutin jako je hrudník, břicho, kloub nebo mohou být založeny do abscesů
- drény jsou aktivní (různé perforované hadičky, jsou připojeny na podtlak a tak aktivně nasávají tekutinu) a pasivní (látka, která má dobré schopnosti nasávat tekutinu, nejčastěji obvaz vložený do rány, která je ošetřena a jeden jeho konec vyčnívá ven)
(různé perforované hadičky, jsou připojeny na podtlak a tak aktivně nasávají tekutinu)
- drény jsou v ranách tělesa cizí a tudíž ve své podstatě brání jejímu hojení, neměly by se proto nechávat v ráně déle než několik dní
d) obvazy ran
- krycí a fixační obvazy představují velmi důležitou součást léčby ran (končetiny)
- krytí rány zvyšuje lokální vlhkost, určité typy obvazů usnadňují epitelizaci, snižují bolestivost, minimalizují krvácení a infekci
- ve vlhké ráně je lepší krvení, epiteliální buňky se rychleji množí, posunují se po povrchu a rána se rychleji zavírá
- hojení rány tudíž probíhá lépe pod obvazem, než bez něj
- zásadou je, že obvaz by měl zůstat suchý, jakmile navlhne, bakterie z vnějšího prostředí mohou pronikat k ráně
- rány se silným poškozením tkáně, masivní secernací a rozvíjející se infekcí vyžadují převaz i 2x denně (poranění 2 - 4 dny)
- obvaz tedy plní funkci ochrannou, absorpční, kompresní a stabilizační
- obvazy se obecně skládají ze tří vrstev:
· kontaktní (primární) – přiléhá přímo na ránu, materiíl biologický nebo syntetický podle povahy rány, s látkami podporujícími hojení (antibiotická mast, dezinfekce)
· střední (sekundární) – podkladová, pohlcuje látky unikající z rány (enzymy, exudát, krev, sérum, bakterie) a brání vzniku odřenin a otlaků od vrchního obinadla, jako materiál se většinou používá obvazová vata)
· vnější (terciální) – funkcí je udržovat předcházející vrstvy v žádoucí poloze a chránit je před kontaminací a poškozením, může tvořit např. sádra nebo kast (obinadlo napuštěné měkkým pryskyřičným polymerem)
- technika obvazování není složitá, ale vyžaduje jistý cvik, základní podmínkou je aby
obvaz držel pevně, nesmí příliš škrtit, pravidlo trojvrstevného obvazu, bandáž je třeba přizpůsobit místu poranění, jiná technika pro končetiny, jiná na hlavu, hrudník atd.
e) ošetřování ran na různých místech těla a péče o zraněné zvíře
- zabránit rozšíření zranění, působit preventivně proti kontaminaci rány, snížit bolestivost a zajistit co možná nejrychlejší hojení rány
- myslet na etiologii, rozsah poranění, stupeň bakteriální kontaminace, rozsah traumatu a
poškození okolních tkání
- důležité, na jakém místě těla se rána nachází (v podstatě platí, že pokud je rána na místě, kde nedochází ke kontaminaci a místo je dobře krveno, není nutné ránu šít a to ani v případech kdy je hluboká)
- základní znalost anatomie zvířete (znalost krajin zvířete), př. břišní krajina (poškození vnitřních orgánů), krajina hrudníku (poškození žeber i chrupavek), krajina hlavy (důležité cévy, nervy, vždy zašít oční víčka, rány na pyscích ponechat), končetiny (šlachy, cévy, nervy, problémem poradnění kloubu, protržení kloubního pouzdra, u tohoto onemocnění špatné zhodnocení rány a špatná volba léčby může stát především koňské pacienty i život, nebezpečné bodné rány, které vypadají jen jako odřeniny, rány na končetinách se hůře hojí kvůli špatnému krvení, proto zvýšená péče, podobné u kopyt a paznehtů)
- zlomeniny (dlouhé hojení, RTG snímky, podpořit hojení kvalitní výživou a minerály, u koní absolutní klid, výborná je hydroterapie – zvíře se umístí do speciálního gumového vaku, který se i se zvířetem vloží do vody, ta ho nadnáší a končetina není tolik zatěžována, takto tráví zvíře většinu dne, v ČR toto zařízení chybí, kůň ve vodě tráví několik týdnů, je ve speciálním plovacím vaku, který je umístěn tak, aby neviděl na vodu, protože by začal reflexně dělat tempa, vyzvedáván jeřábem)
- zraněná zvířata by měla být držena v čistotě a v teple, dostatečný přísun tekutin, podpůrné účinky různých vitamínů a minerálů (E, biotin, D, C)
- alternativní léčebné metody založené na léčivém působení bylin (polytraumata a dlouhodobá rekonvalescence mají velmi pozitivní přínos, dále homeopatické přípravky, akupuntura
f) popáleniny, omrzliny
- popáleniny - bolestivé procesy způsobené nadměrným teplem (nad 56°C kdy dochází ke koagulaci bílkovin) nebo třením (různé rozsáhlé a hluboké poškození tkáně)
- opaření, sežehnutí ohněm, popálení
- rozlišují se na povrchové a hluboké (dochází k poškození všech vrstev kůže)
- pokud popáleniny postihují víc než 25 % povrchu těla, tak možné komplikace jako ztráta tekutin, bílkovin a iontů, ale také šok, septikémie, renální selhání a anémie
- závažnost nemusí být na první pohled zřejmá, spálená srst obvykle zakrývá vzniklé trauma, kůže je suchá a tvrdá a později se mohou odlupovat velké plochy nekrotické tkáně, pod kterou se objevuje hluboká hnisavá rána
- náročná péče, ránu nutné vyčistit a ostříhat okolní srst, důkladný débridement, lokální léčivé přípravky, každý den se musí rána převázat a kontrolovat, zotavení až několik týdnů
- omrzliny - bolestivé procesy s různým stupněm poškození buněk a tkání způsobené mrazem
(nejčastěji uši, konec ocasu, prsty a šourek u samců)
- působením mrazu dochází k různě hluboké a rozsáhlé nekróze tkání postižených částí, zpočátku se omrzliny jeví jako bledé, necitlivé a studené léze, po zahřátí se mohou projevit jako lehce zarudlé a bolestivé, u těžších omrzlin dochází později k nekróze
- ošetření - zahřátí tkání použitím teplé vody, u lehčích omrzlin, kde dochází pouze k zarudnutí, je vhodné aplikovat po zahřátí vazelínu, v místech kde dochází k nekróze
je třeba nezřídka provést amputaci
- zvláště u velkých zvířat, v případě, že dlouho leží v jedné pozici, může dojít ke vzniku
proleženin – dekubitů, vznikají po odkrvení tkáně v důsledku tlaku, jeví se nejdříve jako
suchý nekrotický příškvar, podkožní tkáň bývá rychle sekundárně infikována, příškvar se
odloupne a vzniká tzv. dekubitální vřed, prevence spočívá v častém otáčení ležících zvířat, podobně jako u popálenin se ošetřují hlavně lokálně, může se přistoupit i k chirurgickému řešení
g) zlomeniny
- jsou narušeny kompakty kostí
- lze definovat podle několika hledisek:
· zlomenina otevřená
· neotevřená
- podle rozsahu poškození kosti se dělí na úplnou (kost je zlomená v celé tloušťce) a neúplnou (tzv. naštípnutí)
- podle průběhu linie lomu může být fraktura příčná, šikmá a spirální
- podle počtu lomů je jednoduchá a kominutivní (roztříštěná), nebo mnohočetná
- může být zasažena i kůže, svaly a nervy, otevřené zlomeniny pokládány za infikované, nutnost okamžitého antibakteriálního ošetření
- podle rozsahu spojení mezi zlomeninou a okolím a také podle rozsahu poškození okolní
tkáně se otevřené zlomeniny rozdělují do tří skupin:
· perforace kůže úlomkem (objeví se malá ranka v kůži)
· rána je větší, oba kusy kosti jsou ale stále kryty kůží
· rozsáhlé poškození okolních tkání (cév a šlach) a kosti jsou obnažené
- hojení pomocí tvorby tzv. svalku (calus), hlavně ze strany okostice, nejdříve na místě mezi zlomenými konci kosti k formování hematomu, ten se postupně mění v kolagenní tkáň, do ní pronikají cévy, to v důsledku vede k přestavbě kolagenního svalku na pevnou kostěnou tkáň
- diagnostika nečiní problémy, ale jen obtížně lze stanovit prognózu a závažnost bez RTG
- vedle klasických zlomenin se mohou vyskytnout také na méně obvyklých částech těla, u skotu se často setkáváme se zlomeninami ocasu, nebo pánve, u koní se zlomeninami bodcových kostí, po různých traumatech zlomeniny obličejových kostí i lebky, brát do úvahy i mezidruhové specifity, např. zlomenina stehenní kosti u psa, je vcelku dobře řešitelná, kdežto podobná zlomenina u koní je jasným důvodem k eutanazii
- postižená zvířata umístit do klidného boxu s bohatou podestýlkou, nebo měkkou podlahou, vyvarovat se jakýchkoli pohybů, veterinární lékař, možná i faxe dlahou, např. při transportu, nesmí se přiložit ze strany (pseudoartróza), ale z přední a zadní (přes dva zdravé klouby),
- chirurgické ošetření většinou tzv. osteosyntézou (kosti se spojí pomocí ocelové ploténky a šroubu, nebo v poslední době hojně využívanou metodou zevní skeletní fixace, kdy z končetiny ven ční ocelové tyčky, které jsou spojeny, čímž je zajištěna imobilizace), ale velmi náročné na ošetřování (zabránit vzniku infekce v místech, kde tyčky prochází kůží)
- faktory ovlivňující hojení – lokální (dáno intenzitou krevního zásobení, typem zlomeniny, jejím ošetřením, nezbytná je dobrá fixace) a celkové (věk, současná přítomnost infekce, nebo jiného celkového onemocnění), lze podpořit dostatečným příjmem vitamínu D a minerálních látek (Ca), u většiny zlomenin dochází ke zhojení za 6 – 8 týdnů
